historické slavnosti v zámku i ve městě

Oblíbené odkazy

Navigace: Velké meziříčí za dob rytířských > Historie

Historie

Velké Meziříčí 14. a 15. století

Již ve 14. století však hradbami vytyčený prostor nestačil a vznikají předměstí - Horní Město (1387), Dolní Město (1407), Karlov (1491), Vrchovec (1541), Malá Stránka (1543), Bezděkov (1549). V průběhu 13. a 14. století se Meziříčí stalo centrem velkého panství, zahrnujícího kromě Meziříčska též Náměstsko a sahajícího až k Novému Veselí.

Majitelé, pánové z Meziříčí, byli mocnými feudály, kteří se často věnovali vojenskému „podnikání“. Poslední z nich, Jan z Meziříčí, byl stoupencem markraběte Jošta a za vojenské služby od něj dostával roční plat. Jan z Meziříčí působil vojensky i v Itálii, kde zemřel. Ještě před odchodem se spolčil na držení dominia s Lackem z Kravař.

Po smrti Jana z Meziříčí roku 1399 držel celý majetek Lacek z Kravař společně s Janovou dcerou Anežkou z Meziříčí. Bylo to období rozporů mezi markrabaty Joštem a Prokopem, v nichž Lacek z Kravař stál na straně Joštově. Roku 1404 obsadil Náměš Leopold Krajíř, přívrženec Prokopův, s pomocí Jana Sokola z Lamberka. Pan Lacek z Kravař teprve roku 1407 dobyl Náměš zpět, při čemž mu vydatně pomáhali jeho poddaní z Meziříčí a z Bíteše. Za odměnu udělil pan Lacek spolu s Anežkou z Meziříčí 26. 7. 1408 oběma městům plná městská práva. Meziříčští měšťané tedy dosáhli plných městských práv, zvláště odúmrti. Roku 1409 je potvrdil markrabě Jošt, roku 1417 král Václav IV. Roku 1410 se Anežka z Meziříčí vzdala svých práv na Meziříčí i na Náměšti ve prospěch pana Lacka a odešla do kláštera.

Lacek z Kravař byl významným mužem své doby. V letech 1403 - 1411 byl nejvyšším purkrabím českým, 1407 - 1411 nejvyšším hofmistrem krále Václava IV. Po smrti markraběte Jošta roku 1411 stal se pan Lacek moravským zemským hejtmanem (1411 - 1416), t.j. po králi nejváženějším mužem. Byl nazýván též místokrálem. Byl přítelem a obdivovatelem M. Jana Husa, po jeho uvěznění v Kostnici svolal na Meziříčí sjezd západomoravské šlechty.

V únoru 1415 byl odtud odeslán stížný list císaři Zikmundovi, v němž páni žádali propuštění Husa a jeho ochranu. Lacek byl iniciátorem všech stížných listů, které byly z českých zemí do Kostnice odeslány. Dědicem pana Lacka se stal Jindřich z Kravař a z Plumlova, pro změnu stoupenec Zikmundův. Padl roku 1420 při bitvě na Vítkově v Praze. Za husitských válek patřilo Meziříčí pánům z Kravař, kteří byli přívrženci husitů. Již od dob Lacka z Kravař se moravská šlechta přiklonila k husitství a z titulu patronátních práv dosazovala husitské kněze na svoje panství. i ve Velkém Meziříčí byli husitští kněží, které dosazoval Jan Rokycana. Při první výpravě husitů na Moravu se u Meziříčí na podzim roku 1424 spojila vojska různých stran k boji proti Albrechtu Rakouskému. Roku 1427 bylo Meziříčí základnou pro tažení husitů proti Břeclavi. Město samo, jako významné středisko, mělo v té době již pevné hradby i městské brány (Horní, Dolní, Vrchoveckou). Zvlášť pevné bylo opevnění hradu, jež bylo dokončeno kolem roku 1434.

Z období 15. století jsou hojné archeologické nálezy, které se nacházejí při různých výkopech ve městě. Ojedinělým nálezem na Moravě je zbytek alembicu, součásti destilačního přístroje. (Pro lékárnické účely se destilace používala již od 14. století.)

Od 40. let 15. století se panství znovu vrátilo do rukou pánů z Lomnice. Po znovuotevření zemských desk byl tento převod vložen roku 1447, ale již roku 1446 dal Jan z Lomnice se synem Václavem vystavět v Meziříčí pod hradem most. Poručníkem sirotků po Václavu z Lomnice byl jejich příbuzný Bohuš z Lomnice. Ten byl odpůrcem krále Jiřího z Poděbrad, proto král přikázal svému synovi Viktorinovi, jakožto moravskému zemskému hejtmanovi, aby Bohušovi z Lomnice město a hrad odňal. Meziříčští měšťané prokázali věrnost králi a s jejich pomocí byl roku 1464 meziříčský hrad dobyt. Meziříčští se tím ovšem protivili své vrchnosti, proto jim král Jiří udělil důležitou listinu, která je chránila od možných následků. Za věrnost králi město zaplatilo roku 1468, kdy je obsadily a vydrancovaly uherské oddíly krále Matyáše.

V období Jiřího z Poděbrad došlo k rozmachu města. Je to patrné z toho, že v 60. letech 15. století došlo k zaklenutí kostela, jenž byl původně jako plochostropý vystavěn již kolem roku 1410 (1411 se mluví o stavbě věže). V tomto období město dostalo povolení ke stavbě radnice. Nevíme, jestli byla postavena, další zpráva z roku 1493 hovoří o koupi komory od rychtáře k potřebám rady.

Další majitel, Jan z Meziříčí, byl v letech 1496 - 1515 rovněž zemským hejtmanem. Byl to pán velmi bohatý, o čemž svědčí i půjčka 10.000 zlatých uherských poskytnutá králi Vladislavu Jagellonskému. V zástavu za to dostal mimo jiné i hrad Špilberk.

Majitel panství Meziříčského

Lacek z Kravař 1348-1416. Byl významným moravským šlechticem pocházejícím z rodu pánů z Kravař, diplomatem a předním moravským podporovatelem husitství.

Mládí

Jeho otcem byl Drslav z Kravař, majitel Fulneku a Bílovce. Přesné datum jeho narození neznáme, předpokládá se, že se narodil kolem roku 1348. Staršími Lackovými bratry byli Vok, Beneš a Drslav, měl také dvě sestry Ofku a Dorotu. Po smrti svého otce se dostal do finančních potíží. Avšak po smrti strýce Ješka z Kravař zdědil Lacek z Kravař hrad Helfštejn, který rozšířil a vybudoval z něho reprezentativní sídlo. Kolem roku 1370 uzavřel manželství s Markétou, která byla dcerou nisského zemského hejtmana Jaráče z Pogorelé. Spolu měli syny Jana a Drslava a dceru Elišku. Roku 1372 byl ve sporech se Šternberky ohledně statků v Hostýnských vrších, později byl ve sporu s jinými šlechtici ještě několikrát. Sám pak zasedal u soudů jak v Brně tak Olomouci.

Markraběcí války

Na počátku moravských markraběcích válek se přiklonil na stranu Prokopa Lucemburského a dobyl hrad Hluboký, který mu zůstal i po skončení bojů, kdy se stal věrným stoupencem markraběte Jošta.

Roku 1383 získal se svým bratrem Vokem do zástavy Hradec nad Moravicí. Dále získal statky na Přerovsku a Hranicku. Roku 1398 získává po smrti svého bratra Beneše panství Fulnek a Bílovec. V roce 1385 se účastnil vojenské výpravy do Uher na pomoc bratru Václava IV. Zikmundu Lucemburskému, který vybojovával uherskou korunu. Když roku 1386 zemřel Lackův bratr Vok, Lacek spravoval majetky svých nezletilých synovců - Starý Jičín, Nový Jičín,Štramberk a Vsetín a též biskupská léna Rožnov pod Radhoštěm a Místek. Koncem 14. století se zapojoval do urovnávání sporů a byl oblíben jak na dvoře moravského markraběte, tak na královském dvoře v Praze. Lucemburkové ho využívají i jinak. Například roku 1389 ručil za peníze, které Jošt slíbil svému bratru Prokopovi náhradou za statky na západě Horních Uher. To dokládá Lackovo bohatství.

Lacek založil roku 1389 augustiánský klášter ve Fulneku a roku 1391 v Prostějově. Postihla ho však rodinná tragédie, když ztratil oba dva syny. V roce 1399 se Lacek účastnil bojů v poslední fázi moravských markraběcích válek a stal se i přítelem Zikmunda Lucemburského. Lacek i na dále rozšiřuje svůj majetek s roku 1400 získal i statky na západní Moravě, mezi jinými Náměšť nad Oslavou se zdejším hradem a Velké Meziříčí. Konečně roku 1401 získává po smrti Anny ze Šternberka panství Odry, navíc si zabral i zbytek jejího panství, který měl zdědit jeho příbuzný Petr z Kravař a Plumlova. Zřejmě tak učinil neoprávněně, neboť zabrané statky musel po soudním procesu z let 1406-1407 Petrovi vrátit.^[1] V roce 1404 dostal hrad Hoštejn a Tršice. I tak byl Lacek nejbohatším mužem na Moravě, který vlastnil 16 hradů, 2 hrádky, 3 tvrze, 11 měst, 7 městeček a 180 vsí.^[1]

Doba předhusitská

Roku 1407 Lacek odešel do Prahy, kde se stal v březnu hofmistrem českého království a koncem roku i nejvyšším pukrabím. Aktivně se účastnil rozhodování královské kanceláře a zasedání českého zemského soudu. Podílel se i na organizaci bojových akcí proti odpůrcům krále Václava. Při svém působení v Praze se Lacek seznámil s mistrem Janem Husem, který ho ovlivnil. 5. května 1408 byl otráven jeho stejnojmenný synovec - olomoucký biskup Lacek z Kravař. V roce 1410 Jako stoupenec Poláků vyjednal, aby příslušníci lapkovských bojových družin, mezi které patřil např. Jan Žižka či Jan Sokol z Lamberka, byli omilostněni a účastnili se bojů polského království proti Řádu německých rytířů.^[1] Stal se také chráněncem Jana Husa a jeho stoupenců.

Po smrti markraběte Jošta v roce 1411 se stal král Václav IV. markrabím Moravy. Protože nemohl vykonávat přímo tuto funkci, pověří Lacka z Kravař funkcí moravského zemského hejtmana. Lacek opustil své funkce nejvyššího purkrabího v Praze a vrátil se na Moravu. Lacek se dále účastnil politických jednání na nejvyšší úrovni a svou politikou ovlivňoval i některá rozhodnutí v rámci českého království. Na Moravě využíval svého postavení k uvádění Husových stoupenců do kněžského stavu. 2. února 1412 uzavírá s Václavem IV. a dalšími moravskými šlechtici zemský landfrýd v Brně. V roce 1412 také hostil v Novém Jičíně polského krále Vladislava II. Jagella. V roce 1414 se účastnil tažení na pomoc Polákům proti Řádu německých rytířů. Poté co byl mistr Jan Hus uvězněn v Kostnici, Lacek proti tomu protestoval. Organizoval i listy českých a moravských šlechticů proti Husovu uvěznění a později upálení. V roce 1416 se účastnil zasedání olomoucké cúdy. Někdy v prosinci téhož roku Lacek z Kravař zemřel. Lacek byl pohřben v klášterním kostele fulneckých augustiniánů. Jeho majetky zdědil Petr z Kravař a Strážnice.

Potomstvo

Drslav z Kravař a Helfštejna (+1397)
Eliška z Kravař a Helfštejna (1397-1420), manžel Albrecht ze Šternberka a Lukova
Jan z Kravař a Helfštejna (+ před rokem 1394)